THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po delší době ve Futuru na koncertě. Vytáhla mě sem soupiska, které dominují Indové ze SKYHARBOR, jenž s sebou mají přivést nového zpěváka, zvědavost nad projektem SITHU AYE, jehož poslední desku jsem si celkem oblíbil a dosud ho živě neviděl, a pak samozřejmě povinnost podpořit domácí akvizici MODERN DAY BABYLON, kteří se této djentové tour také účastní.
Vykopává se přesně v osm. Začíná SITHU AYE z Glasgow a ačkoliv tohodle týpka znám jen díky hudbě, působí přesně tak, jak jsem si ho představoval. Pohodově vyhlížející, zakulacený, vousatý geek s kytarou. Není však na scéně sám, doprovází ho šikovný basák, kombinující prsty a trsátko, mladinký, neustále vysmátý druhý kytarista a bubeník, na kterého není moc vidět. Hraje se nový materiál z desky „Set Course for Andromeda“, skladby přesahují stopáž šesti minut a kombinují djent a progresivní rock. S povděkem kvituji čitelnost zvuku a přemýšlím, jestli jsem někdy ve Futuru slyšel lepší. To napomáhá epičnosti setu i ojedinělým sólovým výstupům, které šperkují celý koncert.
Racavákova trojka je i s jednou kytarou o poznání důraznější, tvrdší a hranatější. Zvuk je sevřenější. Jestliže SITHU AYE spíše stavěli atmosféru, MODERN DAY BABYLON předkládají hudbu, která více hýbe publikem. Hutnost, záseky a houpačky jsou základem, ze kterého raší melodie i atmosféra. Ačkoliv má kapela ze všech tří nejblíže k srdci djentového žánru, úspěšně se jí daří hudbu dozdobovat podklady a dalšími kytarami, které jsou pro teplického multiinstrumentalistu signifikantní od jeho prvopočátku. Škoda jen, že Tomáš celkem často dává přednost živému hraní rytmických kytar, místo toho, aby kouzlil v sólových vyhrávkách. Za mě radost, že máme kapelu, která se bez jakéhokoliv mindráku může účastnit podobného mezinárodního turné.
Omlouvám se moc, že jsem v minulém reportu o SKYHARBOR trochu zaryl drápy do Daniela Tompkinse, díky jeho fistuli. Daniel je velký pan zpěvák, v porovnání s tím, co na scéně předvedl Eric Emery. To se vůbec nedá srovnat. Jeho hlas je slabý, když přechází k extrémnějším polohám, nemá to vůbec koule. Eric sice rozhodně vypadá víc cool, vždyť má vytetovaný vlasy, piercing na většině myslitelných místech obličeje a kérky snad na devadesáti procentech těla, ale hlasem rozhodně nepřesvědčil. Druhý Tompkins to není. Viděl jsem pár záznamů, kde si vypomohl hallem a to bylo fajn, ale dnes ve Futuru to bylo velmi suché. I zvuk se při SKYHARBOR trochu zhoršil a jednotlivé nástroje se do sebe více vpily. Lidí však ubylo a set by mohl být za mě složen ze silnějších skladeb. Tak snad příště.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.